Výlet na pobřeží La Jolla

V sobotu jsem se snažila zůstat doma a kurýrovat se. V neděli po poledni jsem už ale doma v posteli nemohla vydržet a protože měl být megateplý den z celého týdne (mobil mi nakonec hlásil až 32°C), bylo mi líto takový den promarnit. Vydala jsem se proto znovu prozkoumávat pobřeží v La Jolla (oblast v SD) směrem na jih. Jela jsem busem a musím říct, že jsem si v jednu chvíli myslela, že umrznu. Jak mnozí z vás ví, bývá mi ve většině autobusů hodně zima díky klimatizaci. A možná i díky ní jsem nachlazená. Zvláštní je, že sem tam prskne v buse i někdo jiný, ale řidičům je to upřímně jedno. Klimatizace prostě nechaj běžet na plné pecky.

Svou cestu jsem startovala z místa, kde jsem poprvé viděla oceán.  Tj tady, v La Jolla Shores: :)

A protože dneska bylo fakt teplo, nedalo mi to a smočila jsem si aspoň svoje kuří oka :). 

Voda byla fajn. Všude minimušličky. Navíc se mi hrozně líbil efekt, že když jsem na písku ve vodě stála a ta voda se vcucovala zpátky do moře, tak ten písek pode mnou proudíl, až jsem se trochu propadla níž... nevím, esi víte, jak to myslím :) ..no každopádně to bylo zajímavé..

Protože se z této pláže nedalo dostat dál kvůli útesům, musela jsem jít po silnici, která nebyla přímo u vody. Cestou jsem potkala keřík opuncie. 

Pro ty z vás, kteří neví co to opuncie přesně je - je to kaktus, který můžete využít jako ovoce, zeleninu, píci, barvivo, na ohřev, v zemědělství, můžete z ní vyrobit mouku, olej, papír, kosmetické produkty, léky nebo si ji jen jako okrasnou rostlinu zasadit před svůj dům. Já jsem ji ochutnala v zeleném čaji a voní a chutná perfektně. 

Po několikaminutové cestě jsem se konečně dostala na zajímavější místa. A to třeba k La Jolla Caves.

Tohle byla nadzemní část jeskyní. Vstup dolů jsem nenašla. Vlastně spíš, na jedné restauraci bylo napsáno "Vstup do jeskyně", ale myslela jsem si, že si dělaj srandu, protože to byla restaurace :)) Škoda, protože vstup byl jenom za 4 $. 

A takhle pokračovala pláž směrem jih.

Později se opět měnila v útesy.

A tohle je další z jeskyní, která byla už více přístupnější...jenže všude bylo hodně lidí a nedalo se udělat fotku bez nich. 

Na některých útesech (hlavně těch, kam nemohli lidi) polehávali tuleni. 

Cestou na jih jsem narazila na Ellen Browning Scripps Park. Místo pro vaše hry. A taky je to prý hodně vyhledávané místo pro pořízení svatebních fotografií. Když jsem tam byla, zrovna se tam jeden pár profesionálně fotil. Ale bez svatebních šatů.

Celou cestu jsou u pobřeží takovéto budky jak ze seriálu Pobřežní hlídka. I plováky tam měly takové :)

A tady jsem se opět fotila samospouští. Musela jsem vlézt za úzké zábradlí, kde se moc lidí nemohlo protáhnout, abych si mohla udělat sólo fotku.

V jednom místě byly na pobřeží hodně zvláštně vymleté kameny s dírkama nahoře, naboku, dokola. Nechápu, jak vznikly. A taky tu byly obrostlé kameny mechem nebo něčím takovým. 

Místní veverky byly hoooodně nebojácné, byla ode mne míň jak metr.

Trochu dál za Ellen Browning Scripps Parkem se nachází tzv. Children´s pool. V menší zátoce je tu nerušeně rozvalena hromada tuleňů. Většinou se moc nepohnou. Kolem dokola se nacházejí místa na sezení a stání, kde můžete tuleně pozorovat tak dlouho, jak je libo. 

Natočila jsem pro vás i video s tulením rykem. Ale na foťák a ten videa ukládá se sekáním a občas rozmlžuje obraz :( takže na nic.. no zapomněla jsem na to, že mám točit na mobil a né foťák...

Cestou na bus jsem narazila na tenhle divný barák s loděma. 

První starší památka, na kterou jsem narazila - St. James by the sea se zrovna opravovala. Škoda. Kostel patří Episkopální církvi Spojených států amerických, což je protestantská církev, ke které se hlásí pouze 0.8% občanů USA. Co je na ní zajímavé je to, že více než čtvrtina amerických prezidentů bylo členy právě této církve.

Přes jednu budovu byl poblíž presbyteránský kostel. Presbyteriáni jsou na tom s věřícími podobně jako Episkopální církev. Tato církev navazuje na protestantskou reformaci a učení Jana Kalvína.

A o tomto jsem si myslela, že je to další kostel. Ale tohle je Bishop´s school patřící Episkopální církvi. V tom aby se blbej vyznal, když to má stejně vysokou věž jak ostatní kostely.

A protože se mi udělaly na obou nohách puchýře, které praskly a tekla mi krev (no prostě pro mne se pohodlný boty nedělaj), rozhodla jsem se vrátit na apartmán. Cestou jsem narazila na hotel pro domácí mazlíčky. Na jedné straně toho hotelu ale psi pěkně kvičeli a štěkali. Musí být paráda tam pracovat :)

Na rajčeti je víc fotek, kdo má zájem, nechtěla jsem to tady přehlcovat. Dobrou noc.