Let do Kalifornie

Pro ty z vás, kteří nevědí, co, proč a kde nyní jsem - dostala jsem nabídku od Masarykovy univerzity jet na kratší studijní pobyt do Kalifornie, San Diega (cca 100km pod Los Angeles, u Pacifiku) . Jsem tu na 6 týdnů a byla jsem vyslána sama. Sama poprvé letět, sama poprvé někde daleko být. Hodně mých kamarádů a známých chtělo, abych jim dávala průběžně vědět, jak se tu mám. A protože se mi to nechce psát každému zvlášť, protože to bych od PC neodsedla, tak jsem se rozhodla založit blog .  Tak doufám, že se vám takovýto styl sdělení zážitků bude líbit a bude to aspoň trochu poutavé. OK, jdem na to.

V sobotu 1.3. jsem odlétala z Prahy do Londýna. Protože jsem měla příruční zavazadlo s notebookem o hmotnosti 7.3kg (povoleno je prý 7kg), ptala jsem se na letišti na informacích, zda se počítá hmotnost notebooku zvlášť nebo vcelku s příručním zavazadlem. Paní za pultem mi způsobila lehký šoking, když mi řekla, že musím mít do letadla s sebou pouze 5kg! V té chvíli jsem fakt nevěděla, co z těch nezbytných věcí na přežití v Londýně, případně v San Diegu, kdyby se mi někde na cestě sekl kufr, bych měla vyhodit. Narazila jsem tam ale na stewardku od British Airways a ta mi řekla, že notebook se u nich vždy počítá zvlášť a že mi nemusím dělat vůbec žádné starosti. Hrozně se mi ulevilo... 

Letiště v Praze

Zamávala jsem naposledy svému kufru v Praze a čekala jsem, až budu moci jít ke gatu. Na letišti jsem se seznámila s milou Českou, díky které mi nevytekly nervy z toho neznáma. Patří ji velký dík. Bezpečností kontrolou jsme obě prošly bez problému a čekaly, až budeme moci nasednout do našeho letadla. 

Naše letadlo do Londýna

Letadlo bylo téměř skoro plné. Start byl zajímavě zvláštní :) Rozhodně doporučuju těm, kdo ještě nikdy neletěli, aby si to alespoň jednou za život vyzkoušeli. Je to fajn způsob přepravování, dost se mi zalíbil.
Brzy po startu nám posádka rozdala pití a sendviče. Nebyl špatný, ale cítila jsem, že ta houska byla napěchována něčím, aby se rychle nekazila. 

Během letu jsem se seznámila ještě s dalším Čechem, který byl velmi přátelský a též mi řekl, co a jak. Po příletu jsem volala na motel, jestli by si mne mohli vyzvednout, protože poskytovali vyzvedávání svých klientů zdarma. Horší bylo, že jim nebylo vůbec rozumět, do telefonu mluvili tak strašně potichu a volili komplikovaná slova, že jsem nakonec vyhledala pomoc u obsluhy letiště. Kluk (kolem 16 let), rozený Angličan personálu motelu též příliš nerozuměl a nechápal, kam mám přijít, aby mne mohli naložit. Nakonec mne kamsi dovedl s tím, že si pro mne přijede stříbrné auto. Během 10 min, 95% aut, co jezdili na letiště bylo stříbrných :D :D. A protože parkovat můžete na Heathrow v různých patrech, snažila jsem sama na vlastní pěst hledat nějaké stříbrné auto, které bude na někoho čekat. Nakonec kdosi přijel, vykoukl z okna, zeptal se mne kam jedu, naložil mne a odvezl na Heathrow Lodge. 

Pokojík na Heathrow Lodge byl malý a skromný. Rožínání světel v koupelně bylo jako když taháte za šňůru od splachovacího záchodu. Sprcha nebyla moc použitelná, neb se rozpadala. Nad domky stále startovala letadla, ale po nějaké době otáčení se v posteli jako vrtule jsem usla. 

Ráno jsem odlétala z terminálu 5, kde se mimo jiné můžete pro zkrácení času navštívit místní minigalerii a pokochat se moderním uměním. Kousky ale začínají někde na 1500 librách.

Protože na Heathrow Lodge se nemůžete ničeho najíst, koupila jsem si na terminálu snídani. Takovou anglickou snídani samozřejmě nemůžete příliš přepočítávat na české poměry. Stála 6 liber (180Kč).

Sendvič mne ale zklamal, obsahoval 4 vrstvy sýra, který měl zvláštní chuť a pak též cosi neidentifikovatelného, co bylo hodně kyselé. Polovinu sendviče jsem musela vyhodit, nedalo se to jíst. Naproti tomu smoothie nemělo chybu.

Bezpečnostní kontroly na terminálu 5 jsou velmi přísné, protože většínou letíte do USA nebo do vzdálenějších arabských/afrických zemí. Do kastlíků ke skenování rentgenem dáváte zvlášť iPady, notebooky, boty, tekutiny. Procházíte skenerem a pokud zapípáte, tak jdete do takového zvláštního boxu, kde se nachází mnohem větší skener. Měla jsem tu čest ho navštívit. 

Před nástupem do letadla jsem slyšela nějakou Češku mluvící česky na Američana, zeptala jsem se tedy co potřebuje a daly jsme se do řeči. Vilma mi řekla, že prý jede navštívit sestru, ale že prý neumí anglicky. 

Letadlo do San Diega bylo větší než do Londýna - celkem mělo 9 lidí na jednu řadu. Až po delší době po vzlétnutí se ke mne konečně dostali stewardi s jídlem, byla jsem fakt vyhladovělá. Naservírovali nám chřestové rizoto, desert s drobenkou s chutí perníku + neochucenou marmeládou + vanilkovým krémem, housku, cosi zvláštního - kousky ryby v rajčatové omáčce apod, máslo. 

Rizoto bylo dobré, desert zvláštní, housku a tu rybu jsem nemoha do sebe nacpat, takže jsem si je nechala odnést. Žila jsem v domnění, že za 3 hodiny dostanu další jídlo, takže nebude vadit, když to v té chvíli nesním. Asi 8 hodin (z 11h cesty) trvalo, než nám dali další jídlo. Málem jsem snědla hladem sedačku před sebou... :/

Cesta do San Diega vedla přes Grónsko a Kanadu a naskytla se mi fakt krásná podívaná :)

Grónsko

Zamrzlá jezera v Kanadě

Zamrzlé řeky v Kanadě

Téměř ke konci letu jsme dostali půlku sendviče, sladkou housku, máslo, marmeládu, džus. Snědla jsem všechno a hned. Uvažovala jsem i o tom, že do sebe kopnu smetanu do kávy, byla jsem fakt vyhladovělá. Nakonec jsem naznala, že by to nebyl dobrý nápad kombinovat s džusem.

Před 17. hodinou (2h ráno v CZ) San Diegského času jsme přistáli na letišti.

První pohled na San Diego

V Americe musíte jít po přistání na imigrační kontrolu, kde se vás ptají, co jdete do země dělat a jak dlouho tam budete. Pokud vypadáte podezřele, tak se vyptávají i na víc věcí. Pak si vezmou vaše otisky z první a druhé ruky, vyfotí vás, dají vám razítko a vy můžete jít pro kufr. Protože jsem Vilmě překládala, nabídla mi, jestli nechci svézt sestřiným autem, že mne hodí tam, kam potřebuji. A tak mne naložili do své velké dodávky a hodili mne až přímo před bydlení. Velmi milí lidé, dali mi na sebe telefonní kontakt s tím, že se na ně mohu kdykoli s čímkoli obrátit :)

O bydlení příště :)