První den na univerzitě

Dneska jsem se měla dostavit na Skaggs School of Pharmacy, abych mohla dostat kartičku na školní bus zdarma, podepsat nějaké papíry a začít pracovat. Jezdívají tu normální busy městské dopravy a univerzitní busy. Pokud máte kolo, dáváte si jej přímo před ně na jakýsi zvláštní stojan. Signalizace se dává tak, že zatáhnete za provázek který je dokola kolem v celém autobusu. No a asi každý musí dát za sebe znamení zvlášť když vystupuje, jestli to dobře chápu, protože řidič pípnutím počítá, kolik lidí nastupuje/vystupuje, aby co nejdřív mohl zavřít dveře a odjet. 

Kampus je ale opravdu rozsáhlý, budovy jsou v komplexu, ale nejsou na sebe nahustěné, spíše jsou prošpikované různou zelení a stromy. Připadáte si tak trochu jako v lese než ve městě, protože tu mají opravdu (a teda nejen v kampusu) strom na stromu, palmu na palmě, keř na křu.

Musím říct, že všechna tato zeleň přispívá k tomu, že se tu cítím jaksi lépe. Navíc je tu všude tolik prázdných laviček a různých posezení, že kdykoli vlastně chcete, můžete se na chvíli zastavit a odpočinout si. Také je tu tolik stezek a cestiček, že vždy můžete zvolit jinou trasu, jak se někam dostat.

Před Biomedicine library a u Bookstore shopu stojívá auto, kde můžete darovat krev. Samozřejmě to auto tam nestojí jenom tak, ale jste posádkou verbováni darovat krev. Já jsem se jim upřímně snažila vyhnout, protože si nemyslím, že je ok dávat krev takto na ulici a hned se potom zvednou a pokračovat dále ve studiu, cestě. Ale tak třeba s tím někdo nemá problém a odběry zvládá. Jako nápad je to každopádně zajímavé. Alespoň na připomenutí.

Se mnou v kanceláři pracuje i stejně starý Taylor, bioinformatik. Od něho mám informace, že naše výzkumná skupinka je malá - do 8 členů. Je rozený Američan ze San Franciska, takže mluví opravdu hodně rychle. Ale pokecali jsme si. Třeba o tom, jak v Americe věří v nezávadnost geneticky modifikovaných potravin.

Protože se objevily nějaké komplikace i ohledně setkání s lidmi s Human Resources, i s přihlášením na PC v labu, měla jsem čas více poznat kampus. Tak třeba tady existuje velký komplex fastfoodů pro studenty, obchod vyloženě s oblečením univerzity (mikiny s nápisem UCSD = University of California San Diego, trika, atp.), mezinárodní studentské centrum, Geisel Library (která vypadá trochu za tmy jako atomový hřib), ... Ulička ke Geisel Library je lemována všemožnými stánky s různými tématy - např. o veganském jídle, o poruchách příjmu potravy, o katolících, o španělské kuchyni, o disco hudbě, ... je toho opravdu hodně a nedá se to tak dobře popsat, protože to nemá ekvivalent na evropských univerzitách. Každopádně budu asi díky takovémuto jednomu stánku v místním časopisu. Taylor totiž potkal svou kamarádku Jane a ta si nás chtěla vyfotit s jakousi reklamou v ruce. Až potom jsem se dověděla, že posloužíme k propagaci módy nebo tak nějak :)

Zvláštností je, že víc jak odhadem 70% studentů tvoří studenti z Číny, Koreje, Japonska. Když jsem se na to ptala Taylora proč tomu tak je, nedokázal mi odpovědět. Prý jsou asi prostě nabušení, jinak by tu nebyli. Hispánci a bílí lidé tu jsou v opravdové menšině, stejně tak černoši. Těch je ještě míň.
Musím se ještě vyjádřit k záchodům na UCSD, protože mne dneska pobavily :D. Jakmile vstanete ze záchodu, začíná wc samo vcucovat obsah bez toho aniž by jste museli někde něco zmáčknout. Nasmála jsem se :D. Jo a taky jsem se snažila zavřít automatické dvěře, protože jsem myslela, že jsem je nějak vyvalila. Až mne musel upozornit jeden dělník v budově na to, že je fakt nemusím zkoušet násilím zavírat, že se zavřou fakt samy :).

Dnešek byl zajímavý i tím, že pár lidí chodilo s popelcem na čele. A že jedna slečna neustále hrozně grkala na zastávce každé 3 vteřiny. Nekecám. Nevím, jestli to byla provokace nebo byla nemocná, každopádně to bylo divné. A taky mi dlouho trvalo, než jsem pochopila, že přechod není klasická zebra, ale jakési dva pruhy 2 metry od sebe a že když chcete přejít přechod, musíte vždy dát znamení, že červená ruka se musí změnit na bílého panáčka a že když panáček zmizí a červená ruka bliká, tak stále můžete přecházet. Jo a semafory pro auta nejsou na nejbližším rohu jako u nás, ale až na protilehlém rohu ulice.

No nic drazí, jdu spát asi... budu ráda za jakékoliv komentáře či otázky :) ať vím aspoň, že to někdo čte...