Borec bez bot a jak jsem jela do neznáma

Pondělní ráno bylo zajímavé. Na zastávce nastupovat do busu borec bez bot a bez ponožek. Šoférka na něho ihned spustila, že ho takhle nikam nevezme. Dohadovali se asi 2 minuty o tom, že mu prý chce změnit jeho životní styl a kde co. Nevím, co jí nakonec řekl, ale nakonec pěšo nešel. Karem mi říkala, že v USA je zakázáno vstupovat do autobusů bez ponožek a bez triček. Ty trička bych chápala, ponožky ale ne.

Dopoledne jsem se snažila udělat úkoly a před 12h jsem šla na oběd. Hm, ale moc rozumné to nebylo. Po sobotním přehřání hlavy na mne sluníčko působilo najednou stejně jako v neděli - bolela mne hlava. A tak jsem se rozhodla si k večeru zajít koupit klobouk. Bohužel oblečení v USA je v ceně bez DPH. Takže si ke původní sumě zaplatíte o 8% navíc. Navíc jsem byla za opravdového exota, protože jsem jako jediná platila v hotovosti. V pondělí byli v nákupním středisku navíc *naháněči na dobrou věc*, ale protože stáli fakt všude a furt mne zastavovali a ptali se, bylo to docela otravné.

Kovoví delfíni v nákupním centru :)

Chtěla jsem se zajít podívat do mormonského kostela, přímo dovnitř. Před kostelem se zrovna fotila nějaká čínsko-mormonská svatba, protože nevěsta byla ve splývavých leských žlutých šatech s čelenkou na hlavě. Vstup do kostela vypadá jako recepce v hotelu, kde stojí 2 nažehlení chlapíci, kteří kontrolují zda jste skutečně mormon. Musíte se prokázat mormonskou klubovou kartičku, jinak nemáte šanci se dostat dovnitř. Když jsem se vracela zpátky na ubytování, opět tu byla jejich misie a kohosi na terase naháněli do svého společenství. Asi to tu stále zkouší.

Vyzkoušela jsem pomeranče Cora Cora, nabízeli je v obchodě na ochutnávku. Jsou to hybridi normálních pomerančů Valencia a grepů. Chutnají zajímavě, nezvykle, ale dobře :). Nevím esi na té fotce bude něco vidět. Snad jo. Barva dužiny je totiž jiná.

A taky jsem díky Karem přišla na to, proč červené banány nejsou banány a chutnají hořce. Řekla mi, že to prostě není banán, jen se to jako banán tváří. Připravuje se prý na rozpáleném oleji. No asi to i tak nebude mňamka.

Jo a taky bych se ještě měla zmínit o tom, že je tu na UCSD fakt hodně skateboardistů. Opravdu hodně.
Přemýšlela jsem též, esi si tu nepůjčit kolo, když tu pořádně nic o víkendech nejezdí, ale s kolem půjčeným z univerzity nesmíte jezdit mimo kampus a soukromé půjčovny jsou trochu dál a samozřejmě dražší :/.

V úterý jsem před sebou měla další setkání s profesorem a groupmeeting (setkání naší výzkumné skupiny). Musím říct, že jsem se s angličtinou tolik nezlepšila. Spíš mne připadlo, že je to najednou horší :D. Groupmeeting byl v 8 lidech a je trochu jiný od toho českého. Na českém groupmeetingu prezentujete a až pak nastává diskuze. Na americkém groupmeetingu vám všeci můžou skočit do řeči a vaší prezentace. Asi bych v tu chvíli zapomněla pak, co chci dál říct. Naštěstí mne nikdo zatím nepožádal, abych měla prezentaci. Během sezení jsem rozuměla ještě míň jak obvykle. Ale cítila jsem se jako king, když student nevěděl pořádně co je to G-protein a já jo :), jiný student tvrdil, že protrombin a trombin je ta stejná látka (a já věděla, o co jde a že není :) ). Nechci aby to znělo vychloubačně, jen jsem měla konečně pocit mezi nimi, že aspoň něco umím. Aspoň něco.

Kolem 15h jsem si naplánovala výlet neznámo kam. Věděla jsem od paní profesorky, že na sever od kampusu se nachází místo, kde hodně lidí lítá s rogalem, tak jsem se tam chtěla podívat. Jediné, co jsem věděla bylo, že tam jezdí pro mne zdarma linka 101. Zastávku jsem netušila, měla být někde poblíž oceánu. (Tady v San Diegu je těžké zjistit názvy zastávek, pokud není významnější. Ani na stránkách dopravce nejsou uvedeny. A navíc většinou se jmenují podle křižovatek, takže si musíte dávat dvojnásobný pozor, esi vystupujete opravdu na té správné - např. poblíž kampusu jsou zastávky Gilman Dr&Meyers Dr a Gilman Dr&Eucalyptus Grove Ln). Tak jsem si řekla prostě, že to risknu. Projížděla jsem jakýmsi věděckým parkem, kde byla jedna výzkumná firma na druhé. Autobus jel a jel a jel a já furt neviděla ten oceán. A najednou všechny baráky zmizely a já jela divočinou....

První zastávka od San Diega byla ale pekelně daleko. Tak jsem se porozhlídla tam, kde jsem vystoupila. Zjistila jsem, že jsem dojela až do vesnice Del Mar. Výhled na moře tam byl ale parádní! :)

Jednokolejka, po které jezdí cca 4 vagónový osobní vlak.

Coaster se tu označuje vlak, který krosí pobřeží

Chtěla jsem se podívat k oceánu blíž, ale bohužel u koleje stály dvě ženy v reflexních vestách a upozorňovaly mne, že je nebezpečné a ilegální přejít jednokolejku :). Takže jsem musela jít z 9th street na 15th street (jména ulic jsou tady hezky za sebou 1st street - 1. ulice, 2nd stree - 2. ulice ...nic moc originální nápady), abych mohla tu jednokolejku překročit, ach :). Cestou jsem potkala řekněme automaty na noviny.

A takhle vypadalo pobřeží na 15th street. Byl tady navíc park, prolézačky pro děti, restaurace atp.

Písek tu byl opět jiný, černý s bílými zrníčky. Velmi velmi jemný. Super na chození. A obsahoval velké množství malých mušliček.

Pokus o autoportrét :)

Podél pobřeží leželo hodně těchto canců, na kterých si pochutnávaly malé mušky. Uvnitř nich však můžete najít velké mušle ještě na stonku, protože se v nich nikdo nehrabe. A nepoškozené.

Vypadá to ale tak trochu jako z jiné planety, když je to jednotlivě. Jo a když na to šlápnete jako já, tak se ozve zvuk, jako když praskáte víc bublinek zaráz z bublinkového igelitu.

Jacísi ptáci, kteří strkali svoje dlouhé zobáky do země a vyžírali červy (?). Zůstaly po nich samé hluboké díry v pláži.

Na pláží jsem potkala surfaře a ptala se, jak se mohu dostat nahoru na skálu. Dali jsme se do řeči a když zjistil, že jsem z České republiky, okamžitě se začal usmívat od ucha k uchu. Říkal mi, že je z Texasu a tam že je hodně Čechů, kteří vaří božsky. Například miluje české koláče anebo sweet bread. Asi myslel bábovku a ne ten americký sladký chleba na poblití. 

No a tenhle exot v silnici nebyl v Del Mar neobvyklý. Silnici vám rozpůlí i jeden malý keřík nebo fontána.

Updatovala jsem konečně fotky na rajčeti http://manime.rajce.idnes.cz/California

Doufám, že opozdilci budou tipovat ještě v tipovačce (viz předešlý článek)! Jdu spat pomalu, je tu 21.48 (CZ: 5.48). Dobrou noc.