Bohužel, online testů jsem se nezbavila. Dnes mi psala Karie, že musím ještě jakýsi test udělat. A získat další certifikát. Uf.
Jinak musím říct, že vždycky, když chodím do supermarketu a ptají se mne prodavači "How are you?" tak nevím, co chtěj slyšet nebo jestli se to nechává bez odpovědi. Myslím si, že je jim stejně každý řekne "good" a asi je to ani nezajímá, že :). Ale stejně jsem z toho trochu nervózní.
A ještě další věc je, že když vrazím tomu klukovi, co dává váš nákup do tašek, svoji tašku, tak většinou čučí jako tele na nový vrata. Já prostě jejich mikroteny nechcu, protože je nemůžu dat na rameno a přijde mi to zbytečné užívat dokola nové a nové tašky, když stačí mít u sebe jednu a tu používat. Ale musím říct, že to uměj perfektně skládat ten nákup do tašek ti borci.
A další věc je, že jsem koupila předsmaženou mraženou rybu. Balení bylo velké, cena krásná (3 $), ale když jsem tu krabici otevřela, tak 80% jejího objemu byl vzduch. Už jsem se s tím setkala i u jiných výrobků. U nás je tuším zakázané extrémně zvětšovat balení, pokud neodpovídá objemu. No, tady si koupíte hodně vzduchu prostě, kdybyste ho náhodou měli málo :).
V pondělí mi to ve škole vůbec neutíkalo, musela jsem zase čekat na pana profesora, protože v pátek jsme neudělali vlastně žádný pokrok. A jinak se vše komplikuje samozřejmě. Tak nějak víc. Mě už to nepřekvapuje.
Na krátké vycházce, protože už jsem nemohla vydržet sedět na židli, jsem zachytila místní Stonehenge u Revelle College. Nic jiného zajímavého poblíž nebylo.
Veru, když se tě Američani zeptají "how are you?", vážně je nezajímá, jak se máš. Je to zdvořilostní fráze. Řekni, že dobře, taky se jich zeptej a budou happy :-)
OdpovědětVymazat:) no kdyz jsem se jich ptala na oplatku, tak mi nic nerekli a vypadali znudene. Achjo, nechapu ze takove zbytecnosti se museji rikat...
OdpovědětVymazat