Páteční objevy a sobotní výlet k Pacifiku

Protože se toho v pátek nestalo příliš zajímavého, rozhodla jsem se 2 dny spojit do jednoho článku.

V pátek jsem měla opět sezení s profesorem Abagyanem, dal mi nějakou práci, trochu jsme se pobavili o projektu. Nicméně mu stále nerozumím tolik, jak bych potřebovala. V úterý máme další setkání a já jen doufám, že to, na čem mám pracovat je skutečně to, co on chce :D. Po zážitku s fish taco jsem si objednala na oběd něco, na čem nejde nic zkazit (steak s rýží) a k tomu zelený čaj. Bohužel *snow bubbles* tady znamená kostky ledu, takže mi donesli ledový zelený čaj :(. A přeslazený, jako všechny nápoje tady. Odpoledne jsem se byla znovu mrknout do Bookstore shopu (knihkupectví), kde mimo jiné můžete koupit hromadu jiných věcí, například mikiny, sportovní dresy, dárky, sešity, hrnky, věci do vlasů, kosmetiku a mimo jiné taky hračky pro mediky a laboranty jako třeba plyšové viry, bakterie a parazity různých barev a tvarů anebo třeba takové plyšové oko nebo mozek.

Plyšové bakterie, viry a paraziti

Plyšové mozky a oči

Před Bookstore shopem a vlastně všude kolem je milion takovýchto laviček, většinou s deštníčky, které jsou buď žluté nebo modré. Důvodem je to, že to jsou barvy školy - školní znak je v těchto barvách a i ostatní věci z UCSD, včetně oblečení.

V celém areálu kampusu jsem si ještě všimla zvláštní věci a to takové, že spousta odpadkových košů je na solární panely, které jsou umístěny nahoře na koši. Jak takový koš se sluneční energií pracuje se mne neptejte.

K večeru jsem si pustila místní televizi a musím říct, že reklamám a televizním pořadům rozumím líp než profesoru Abagyanovi. Angličtina v nich není nijak komplikovaná a když slovíčko neznáte, tak to vyplyne z kontextu a pochopíte to.

Na sobotu ráno jsme naplánovaly s Karem výlet k Pacifiku k La Jolla Bay. Jely jsme busem č. 30 zdarma až k pláži. Jakmile přicházíte pláž, pleskne vás přes nos typický smrádek z oceánů. Dneska bylo obzvlášť hezky a ukazatel teploty v mobilu udával 26°C v San Diegu. Písek na pláži byl pro mne nečekaně okrovo-černý se spoustou vyplavených částí jakýchsi podmořských rostlin.

Hodně lidí tady mělo svoje surfovací prkno a surfovalo. Jiní lidé tady zase využívali služby jako výuku plavby na kajaku nebo se plavili na břiše na jakési desce přes vlny. Průběžně přes pláž jezdilo auto se záchranáři a kontrolovalo, zda někdo nepotřebuje pomoc. Obloha byla křižována racky, kteří se kolikrát nebáli dloubnout lidem na pláži do věcí, aby zjistili, esi jim nemůžou něco sežrat.

K obědu jsem si dala (jenom já protože Karem přes den nejí) v místním fastfoodu (bohužel :( ) gyros sandwich s tentokrát dietní kolou. Nebylo to nejhorší, ale na každodenní jezení to rozhodně není. A blbě se to jedlo.

Později jsem pokračovala v prozkoumávání čtvrti La Jolla sama, protože Karem se chtěla jít učit. Místní hromadná doprava je tu fakt hrozná, pokud necestujete poblíž kampusu, tam se to ještě dá. Na bus č. 30 jsem čekala snad 45 minut, než přijel. Katastrofa, zlatý brněnský DPMB.

V jižnější části La Jolla je možné se zastavit autem u oceánu u takového zábradlí. Prostě přijedete, mrknete se (asi vás to i uklidní, jinak by tam ti lidi nejezdili) a zase odjedete do pár minut. Není to místo na parkování, pouze na podívání, aniž byste museli vylézt z auta.

Směr jih písek měnil trochu barvu a už mi nepřipadal tak tmavý s černými zrníčky. 

Jedinou stavební zajímavostí, na kterou jsem narazila byl luteránský kostel s podobným nápisem, jako užívají hotely. Na větší ceduli před kostelem stálo něco jako *vítejte* *vítáme Vás* nebo tak něco. Nepamatuju si to přesně.

Pokud se vydáte ještě trochu na jih, mění se tady pláž na kamennou. U hodně domků podél cesty k pláži jsem viděla hozené noviny zabalené v igelitu. I dvoje. Takže americké filmy nekecají o tom, že vám tu házejí noviny na chodník před dveře.

Cestou zpátky na bus z této pláže jsem na chodníku našla dollar :). Možná bych se do té ulice měla zítra vrátit... :). Musela jsem přestupovat z busu č. 30 na svůj bus č. 201. Na zastávce jeden 43-letý chlapík jen tak z ničeho nic na mne anglicky, že musíme furt čekat, right? Dali jsme se do řeči, protože ví o Češích, kteří žijí v blízkosti mého apartmánu. Mířil i zrovna na stejného supermarketu s jídlem jako já (bydlí poblíž)(a mimochodem, v některých supermarketech si můžete sami nabrat různé druhy jídla, příloh a věcí navíc do krabičky, za kterou pak platíte jednotnou cenu a můžete se to v supermarketu u stolu sníst). Sedli jsme si tam pak na pokec, on si dal to svoje nabírané supermarketové jídlo. Měl s mojí angličtinou docela trpělivost. Říkal mi, že se živí tím, že renovuje staré obytné přívěsy. Objednal mi také vodu s ledem. I když se tomu nedá říkat objednávka, protože voda s ledem je v Americe k dostání zdarma. Dal mi na sebe kontakt s tím, že mu můžu kdykoliv dát vědět, když budu něco v USA potřebovat. Na autobusové zastávce stál ale jakýsi divný chlapík, který říkal, že si mohu sednout a pak z ničeho nic mi pomáhal do bundy. Bylo to divné. Nezvyklé. Ale nikdo se nad tím na zastávce nepozastavoval. Tak je to asi normální.

Doma jsem zjistila, že jsem se krapet spálila. Vzala jsem si proto s sebou sem tubu Panthenolu. Už jsem ale nezkontrovala kolik ho tam je. Mám asi jen 1/5 z celého balení :). Zítra jsme měly v plánu s Karem se k oceánu vrátit, ale po dnešku nevím, cesta busy je úmorná. To čekání i to, že tu busy zastavují na požádání u každé kadlátky. To jako fakt.

A pokud se chcete podívat "živě" na Pacifik, můžete tady a tady:  ...ale nic zázračného nečekejte :)
http://www.youtube.com/watch?v=0UzDw1U-frk
http://www.youtube.com/watch?v=xAcCnnVqdMo