Druhý den na univerzitě

Dneska jsem jela do školy zase autobusem. Ale protože jsem stále neměla studentskou kartičku s nálepkou, musela jsem řidiči v buse platit. To se dělá tak, že si nachystáte přesnou částku nejlíp, protože když máte víc, tak vám řidič nevrátí :) ..a dáte to vyloženě sežrat takovému přístroji před řidičem. A pak můžete jít do autobusu. Musím říct, že je tu hodně zvláštní, že všichni se cpou hrozně dozadu do autobusu. I kdyby měl jeden člověk stát, tak jde až dozadu, aby asi co nejmíň zavazel. Jsem takhle zůstala stát vepředu skoro u řidiče a studenti se na mne dívali jaksi divně :)).

No.. ale dneska jsem měla dostat konečně přístup k PC. Kancl jsem i vyfotila, aby jste si udělali představu, ale fotka se nevímproč neuložila. Mám k dispozici výkonný počítač (nebo alespoň se tak tváří :)) )s prosklenou boční stěnou a dvěma monitory. Je to paráda!! To bych zavedla i u nás na škole. Jakože pro studenty.

Dopoledne jsem měla ještě schůzku na Human Resources, abych podepsala nějaké papíry. Sheila, asistentka, byla velmi milá a přátelská. Dostala jsem od ní na prostudování papíry s filosofií školy; o nároku na to, když náhodou na něco příjdu (ale to se nestane, takže to nebudu číst hi hi :) ); pak jakési mission statement, dále pak nouzový havarijní manuál s nákresy školy, kudyma mohu utéct :);  dále papíry o kompenzaci, když se zraním; papír, který říká, že můžete skrze školu změnit svého chiropraktika a akupunkturistu (???), dále si můžete objednat bezpečnostní eskortu jakmile zapadne slunce až do 1h ráno, aby jste se dostali v pořádku domů.

Fakulta inženýrství s domečkem ve vzduchu

Na oběd jsem si dala original fish taco v mexické restauraci. Byl to hnus. Ryba byla skutečně nasáklá olejem, pod ní tak 3 lžičky majonézy, a ta placka chutnala jako koberec. Hnus. Ani váš pes by to nežral. Vsadím se klidně o všechny svoje úspory, co mám.

Takhle to vypadá normálně, ale je to vážně hnus. Snad nejhorší jídlo v životě, co jsem jedla.

Takže jsem si dala náhradní oběd v podobě proteinové tyčky a džusu. Takové menší zlo.

Pak jsem šla makat do kanclu a číst manuál ICM (program, se kterým pracuji a mám se s ním víc naučit). V 15h jsem byla domluvená s profesorem Abagyanem, že se sejdeme. Rozumím mu tak na 60%. Ukazoval mi, jak udělat to, co jsem se pokoušela dělat. A zjistila jsem, že kvůli jedné hloupé chybě moje asi půlroční práce je špatně a musím to předělat. Komplet. Cítím se jak pitomec. Navíc mi řekl spoustu nutných věcí navíc k tomu, aby jste se dostali ke správným výsledkům. Ale tyhle rady v manuálu na netu nejsou a on nemá moc času. Takže mi připadá, že se zacykluji do situace, že:

Budu-li pracovat sama, budu dělat chyby, protože rady a kompletní návody na práci s ICM nejsou na netu --> když nebudu chtít dělat chyby, budu muset čekat na naše sezení s profesorem --> když budu čekat, budu vypadat, že nic nedělám a že jsem líná, takže se budu snažit něco dělat --> jenže to znamená, že to budu dělat s velkou pravděpodobností špatně, protože mi přes celý den/dva dny/týden nebude mět kdo poradit a pak to budu muset dělat znova a cítit se opět jako pitomec. Chápete to? :(

Takže ten den nevím, esi byl úplně dobrý...
....hmm.. tak jsem si říkala, že pro mne a pro Karem koupím na ochutnávku na zlepšení nálady červené banány. A? Byly absolutně nezralé, hořké. Letěly ihned do koše.

A ještě jsem pro vás vyfotila typickou kalifornskou značku na autech.

Kdyby jste někdo věděl, jak se dostat z toho zacyklení, dejte mi vědět...