V pátek se v Kalifornii, Texasu a Coloradu slavil Chavez Day. Na interních stránkách výzkumné skupiny bylo napsáno, že nemáme chodit do práce. No každopádně já, Trevor a pan profesor jsme byli v kanclu jako každý jiný den. Žádné velké změny jsem v San Diegu neviděla, i autobusy jezdili jako každý všední den (a přitom tohle má být svátek!). Tenhle svátek se slaví na počest Cesara Chaveze - pedagoga, ekologa a vůdce občanských práv - bojoval za spravedlivé zacházení a spravedlivé mzdy.
Odpoledne jsem se konečně šla mrknout do Downtownu. Narozdíl od La Jolla jsou tu budovy už mnohem více nahuštěné a tím pádem i míň zeleně. Náhodou jsem tu narazila na Gaslamp Quarter (čtvrť plynových lamp), jedinou zachovalou část města z 19. století. V 80. letech 20. století bylo rozhodnuto o destrukci a přestavbě této čtvrti. Proti tomuto postupu se zvedla místní vlna rozhořčení a historický Gaslamp Quater byl zachován. Řekla bych ale, že kdyby jste nenarazili na bránu, která vám oznamuje, že do čtvrti vcházíte, tak si ani nevšimnete, že jste na speciálním místě. Pár budov tam bylo starých, ale stejně dojem převálcovaly ty nové.
Poblíž čtvrti jsem narazila na vlakovo-šalinové nádraží. Je to foceno přes drátěný plot, jinak to nešlo.
A hned vedle poblíž byly z lodí vyskládány boxy s banány Dole. Asi je budete znát.
A takhle to vypadalo, když jsem se dostala v Downtownu k moři.
Na levo byl dock a most Coronado, vedoucí na ostrov k hotelu Del Coronado, jedním z nejluxusnějších hotelů v USA, který byl navštívem třeba Thomase Edisonem, Charlie Chaplinem, Brad Pittem a mnoha prezidenty včetně Baracka.
Poblíž byla výletní loď. Byl klid. Ticho. Oceán smrděl oceánem :).
Pak se objevila ale jiná, mnohem větší armádní loď. San Diego je totiž sídlem amerického námořnictva (U.S. Navy). V samotném San Diegu zaměstnává přes 30 000 osob a je tak největším zaměstnavatelem ve městě. Relativně těsně za ním je moje UCSD cca 28 000 zaměstnanci.
Pár kroků se nacházela umělá zátoka s kopou jacht. Odhadovala bych to tak nejmíň na 200 kousků.
U pobřeží jsem se seznámila ale s Tomem a Dišónem (nevim, jak se to píše :) ) a pokecali jsme. Bylo jim docela dost dobře rozumět, měli s sebou na kole i chlazené pivo, tak jsem měla tu čest ochutnat americké pivo. Nejsem pivař, takže to pivo mi přišlo stejné jako každé jiné. :)
Dali mi tip, jak mít zadara výhled na SD. Procházeli jsme zahradou jednoho superluxusního hotelu..
...a v jednom jsme vyjeli do 39. podlaží. Zde byl výhled směr severozápad.
Tady jsem zachytila nějaké výškové budovy, ani nevím, co přesně to je.
A tady už je zcela vidět most Coronado a ty jachty.
Pak jsem se s nima rozloučila a mrkla se do miniobchůdků kolem. Narazila jsem na obchod s mušlemi a podmořskými věcmi jako jsou korály - ty byly v dostání v bílé, červené, modré. Ale stály hodně, třeba i $ 40. Mušle mi přišlo zbytečné kupovat, když se dají nalézt na pláži. Měli z nich udělanou i zvonkohru a tu bych si bývala koupila, ale byla rozbitá :(.
Co musím zdůraznit je to, že všude a hlavně v Downtownu jsou vyvěšeny americké vlajky(a nemyslím si, že by to bylo tím Chavez Day-em). Kalifornskou vidím jen zřídkakdy, ale za to reklamu s jejich hymnou I Love You California můžete vidět v televizi každou chvíli.
Takhle vypadalo pobřeží dál. Na fotce je borec, co prodával obrazy a zrovna si odskočil si zazpívat s cinkátky. Ano s cinkátky, čtete správně. Prostě si do zpěvu cinkal.
Opodál se pouštěli draci. Ale všichni jenom stáli, nebylo s nima zapotřebí běhat.
A tohle byla asi nejstarší budova, co jsem v Downtownu potkala.
A tak pak jsem se nechala u jednoho přístavu vyfotit.
Jinak tu byla zakotvena i letadlová loď. Ty letadla můžete i vidět na fotce, když si na ni kliknete. V zádi lodi byla kavárna.
A pak jsem narazila na Unconditional Surrender. Socha znázorňuje jeden z nejslavnějších momentů v historii US, reflektující radost Američanů z konce 2. světové války. Je inspirována spontánní oslavou z New Yorku ze srpna 1945. V popředí můžete viděl pár, který se ji zkoušel napodobit :).
Až se vrátím domů, tak to pro mne bude taky něco na ten styl, jako bych se vracela z 2. světové... chci taky políbit :) :) :).
Co mi přišlo zajímavé bylo jak platíte za parkovací místa. V automatu si nastavíte čas, zaplatíte a tak se vám pro vaše místo objeví zelená. Až uplyne zaplacená doba, objeví se červená s názvem expired. Žádné lístky za oknem auta nemáte.
Co mi přišlo zajímavé bylo jak platíte za parkovací místa. V automatu si nastavíte čas, zaplatíte a tak se vám pro vaše místo objeví zelená. Až uplyne zaplacená doba, objeví se červená s názvem expired. Žádné lístky za oknem auta nemáte.
Cestou na apartmán jsem nafotila ještě pár drobností... jako jsou třeba tyto pouliční lampy....
...nebo místní šalina. Jedna ze tří linek co tu mají. Ano ano, jsou tu jenom tři linky, Orange, Green a Blue Line.
V sobotu jsem si udělala výlet na horu Soledad (španělsky "osamocená"). Je to nejvyšší vrchol v SD, má 251m. Nevede sem však poblíž žádná z autobusových linek, lidi sem prostě jezdí autem. No já šla od pláže asi tak hodinu, možná víc prudce do kopce. Během cesty jsem narazila na jakousi divnou skálu.
Tohle byl výhled při cestě, možná lepší než z vrcholku samotné hory :).
Bohužel jsem narazila na zatarasenou normální cestu, kde bylo na ceduli psáno, že vlastník cesty si nepřeje, abyste tu na horu Soledad procházeli tudyma. Že jinak budete mít opletačky s policií. Takže jsem si musela prodloužit výlet. Každopádně jsem se na horu vyškrábala a naskytl se mi takovýhle jedinečný pohled:
Od roku 1913 je na vrcholku hory bílý kříž, byl teda ale dvakrát předělán. Kříž nejdřív sloužil jako znamení pro Židy, kteří nebyli vítáni v La Jolla. Proti tomu v 80. letech vyvstaly jisté námitky a tak bylo toto místo prohlášeno za památník Korejské války.
To potvrzuje i to, že kolem kříže jsou nižší černé zdi plné fotek, jmen a příběhů lidí padlých z této války.
A tady jsem se taky nechala vyfotit.
